HodnÄ› lidí si myslí, že vzdÄ›lání není vůbec důležité, jenomže podle mého názoru tohle je pravý opak. Já si myslím, že vzdÄ›lání je pro ÄlovÄ›ka opravdu hodnÄ› důležité, protože kdyby ÄlovÄ›k byl tÅ™eba bez vzdÄ›lání, tak by si také nemohl vybrat vůbec žádné zamÄ›stnání, které by potom v budoucnu chtÄ›l dÄ›lat. Já jsem vždycky chtÄ›la dÄ›lat takové zamÄ›stnání, které mÄ› bude opravdu hodnÄ› bavit a které tÅ™eba budu dÄ›lat i celý život. Jenomže jak už to tak bývá, tak ne každému ÄlovÄ›ku vydrží jedno zamÄ›stnání opravdu celý život, ale abych se pÅ™iznala, tak můj dÄ›deÄek právÄ› byl celý život v jednom zamÄ›stnání.

V té dobÄ› to jeÅ¡tÄ› bylo zcela normální, že dříve tÅ™eba v tÄ›ch Å¡edesátých letech ÄlovÄ›k vydržel celý život v jenom zamÄ›stnání. A navíc dÄ›deÄek byl vyuÄený truhlář a také zedník, takže mÄ›l opravdu práce až až. A mÄ›l vlastní firmu a také potom jeÅ¡tÄ› dÄ›lal mimo firmu tÅ™eba u kamarádů, takže bylo logické, že jeho práce ho také baví. Svou práci dÄ›lal až do svých sedmdesáti let. Byl opravdu hodnÄ› unavený, tak musel z prací pÅ™estat. Zatímco já jsem si Å™ekla, že než abych byla unavená, tak jsem si radÄ›ji udÄ›lala maturitu a potom jeÅ¡tÄ› nástavbu na vyšší odborné Å¡kole.

A jsem nyní ekonomka. Sice ne opravdu ta nejlepší ekonomka, ale právÄ› díky vzdÄ›lání jsem také mohla pracovat v bance, kde se mi opravdu nejvíce líbí, protože moje maminka a také moje teta pracovaly obÄ› dvÄ› v bance. Ony říkaly, že prý to je opravdu skvÄ›lé zamÄ›stnání, tam si prý ÄlovÄ›k může také najít opravdu spoustu přátel, protože v bance je vždycky hodnÄ› lidí. Řekla jsem si, že tohle může být opravdu perfektní zkuÅ¡enost a také skvÄ›lý nápad pracovat v bance. Opravdu hodnÄ› mÄ› to bavilo, tak jsem si Å™ekla, že když mám vlastnÄ› vyšší odbornou Å¡kolu ekonomického zaměření, že klidnÄ› můžu pracovat v bance a nebo i nÄ›kde jinde, tady alespoň vidíte, že máte otevÅ™ená vrátka, když máte lepší vzdÄ›lání. 

Myslíte si, že vzdÄ›lání je opravdu hodnÄ› důležité? Podle mého názoru ano. Například já bych si nedokázala pÅ™edstavit život, kdybych nemohla mít své vysnÄ›né vzdÄ›lání. Já jsem vždycky chtÄ›la studovat umÄ›leckou Å¡kolu, chtÄ›la jsem být hereÄka a nebo divadelní hereÄka. Potom jsem se radÄ›ji pÅ™eorientovala na to, že bych také mohla být malířka. A nebo básnířka, protože jako malá holka jsem hrála v dramatickém kroužku na základní Å¡kole, ale také jsem zpívala. A dva roky jsem chodila do hudebního kroužku a potom také dva roky do sboru. Uznávám, že mě to moc bavilo, ale zase moji kamarádi mi říkali, že zpÄ›v mi moc neÅ¡el, i když já jsem si myslela pravý opak.

MÄ›la jsem za to, že zpÄ›v mi právÄ› opravdu hodnÄ› jde, a proto mÄ› také zpÄ›v bavil. Moje maminka mÄ› také chtÄ›la pÅ™ihlásit na housle, protože u nás v rodinÄ› dva lidé hrají na housle a prý by se jim hodil tÅ™etí do party. Abychom mohli potom založit nÄ›jakou vzdÄ›lávací kapelu, kde hrajeme vÅ¡ichni na housle a potom bysme také mohli douÄovat nÄ›koho, kdo by mÄ›l zájem hrát na housle. Nakonec to nedopadlo tak, že jsem si udÄ›lala pouze jenom maturitu a to ekonomického vzdÄ›lání, protože to mÄ› také bavilo. A právÄ› na stÅ™ední Å¡kole jsem také poznala svého budoucího manžela.

Musím uznat, že ze zaÄátku jsme se pouze jenom tak zdravili a míjeli na Å¡kolní chodbÄ›, protože pro nás oba dva bylo vzdÄ›lání hlavnÄ› na prvním místÄ›. Hlavně jsme zatím nestáli o to, že bychom mÄ›li nÄ›jaký vážný vztah, natož abychom tuÅ¡ili, že tÅ™eba jednoho dne budeme manželé. Vzali jsme se asi ÄtyÅ™i roky po stÅ™ední Å¡kole, oba dva jsme udÄ›lali maturitu opravdu perfektně a byli jsme premianti. ChtÄ›li jsme také samozÅ™ejmÄ› na vysokou Å¡kolu, jenomže já jsem záhy otÄ›hotnÄ›la, takže potom jsem se už na studium a další vzdÄ›lávání vykaÅ¡lala, protože jsem si Å™ekla, že se budu radÄ›ji vÄ›novat rodinÄ›, což je podle mého názoru opravdu hodnÄ› důležité. A bylo to pro mÄ› na prvním místÄ›.