Snad každé dítě ví, že základní školní docházka je u nás povinná již od dob Marie Terezie. Neříká se ovšem, v jaké podobě by měla být, to už se nikde neříká. Ano, klasická škola je samozřejmě tím prvním, co nás napadne, avšak rozhodně není jediná. Zvláště v dnešní době se tak mnoho lidí rozhoduje učit své děti doma.

Tento trend není typický jen pro Českou republiku, nýbrž se rozšiřuje prakticky po celém světě. Zde se však podíváme právě na naši zemi, kde jsou důvody přeci jen poněkud více specifické a pro našince snadněji pochopitelné.
Tím hlavním je rostoucí nesouhlas s dnešní podobu školství, a je pochopitelné proč. Je totiž pravdou, že se od dob Josefa II příliš nezměnilo, a to navzdory všem poznatkům, které byly ohledně dětské psychologie a učení učiněny zejména v posledních desetiletích. Ano, již se objevují školy, které tyto poznatky respektují, avšak těch je pomálu a jsou zhusta soukromé. To mimo jiné znamená, že mnoho rodičů nemá peníze na to, aby tam svého potomka zapsalo.
Je ovšem pravdou, že je zde také určitý sociální aspekt, který bychom neměli opomíjet. Je potřeba, aby děti měly pravidelný kontakt se svými vrstevníky, kde se učí mimo jiné také spolupráci i základním sociálním interakcím, které se jim budou v dospělosti hodit. Je však pravdou, že tyto nemusí probíhat pouze ve škole.
Je ovšem nutné vědět, že i domácí vyučování má svá pravidla. Nejdůležitějším z nich je fakt, že domácí výuku může provádět pouze člověk, který má vysokoškolské pedagogické vzdělání. Je to proto, aby bylo zajištěno, že skutečně bude vědět, jak učit. To totiž není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Samozřejmě záleží na rodičích, kterou formu vzdělání pro své dítě zvolí. Důležité však je, aby získalo všechny potřebné znalosti, a to jak vědomosti, tak i ty sociální. Jen tak bude připraveno na vstup do světa dospělých.