Nejlépe by bylo nikam nechodit a tím pádem také nikde nic neplatit. Jenže jíst se musí, nebo by pÅ™inejmenším mÄ›lo. Pokud tedy máme málo penÄ›z, musíme jíst levnÄ›jší potraviny. TÅ™eba ménÄ› kvalitní, takové ty, co je vÅ¡ichni pomlouvají, ale vÅ¡ichni je kupují. OstatnÄ›, kdyby ÄlovÄ›k mÄ›l jíst jen to, co je zdravé a bez závad, asi by nemÄ›l co do huby, jak říkávala naÅ¡e bábi.  

Dnes je totiž všechno samá chemie, takže je to v podstatě fuk.  

Jenže výdaje nejsou jen jídlo. Tuhle chtÄ›jí za nájem, tamhle zase za plyn. A kde to má jeden pořád brát. Nebo elektÅ™ina, to je také velmi vysoký výdaj. Ale zkuste to bez ní. Když nezaplatíte, tak vám ji také vypnou a na televizi můžete koukat leda tak pÅ™i svíÄkách.  

Jeden už opravdu neví, kde uÅ¡etÅ™it. A když už na nÄ›Äem uÅ¡etříte, tak není kÅ¡eft a oni vám to zdraží. A tak to jde pořád dokoleÄka dokola.  

Kdo má nÄ›jakého koníÄka, nemá na nÄ›j peníze. Kdo by rád nÄ›kam na výlet, tak může leda pěšky za barák. A i když je to pÄ›kná procházka, pokud nebydlíte na sídliÅ¡ti, pÅ™ece jen to není to pravé oÅ™echové. Takže se nedá nic dÄ›lat než si najít druhou práci. Ale to pak zase na koníÄky nebude Äas. Ach jo.  

Spousta lidí si na to stěžuje a spousta lidí neumí vyjít s penÄ›zi. Neumí, nebo nemůže. To druhé je horší. NÄ›kdo má příjem nadprůmÄ›rný, ale pořád se mu penÄ›z nedostává. A on nemůže pochopit, že mít ke svaÄinÄ› každý den kaviár nelze. Obden ano, ale každý den ne. A možná ani ten obden není zrovna nejlepší nápad.  

Pokud se ÄlovÄ›k narodí do chudých pomÄ›rů, tak mu to ani nepÅ™ijde. Vydání bere s humorem a když už v polovinÄ› mÄ›síce nemá na chleba, nenadává. VypůjÄí si pár penÄ›z, ze kterých nÄ›jakou tu kůrku pÅ™ece jen koupí a bude o ní a vodÄ› živ další tÅ™i týdny. OvÅ¡em ten, kdo je z bohatých pomÄ›rů a pÅ™ejde mezi chudé vrstvy, ten má potíže. Výdaje neuznává a žije si jako král. Jenže na to brzy doplatí.